Dnes jsem konečně spokojená sama se sebou. Přijímám se taková, jaká jsem. Se všemi svými nedostatky, náladami i pár kily navíc. Jsem taková, jaká jsem. Už nemám potřebu se každému zalíbit a dělat věci proti svému přesvědčení jenom proto, aby mě měl někdo rád. Už umím říct NE, pokud to tak cítím. Dnes už vím, že za svůj život a za to, co se mi v něm děje, nesu zodpovědnost já sama.

Cesta k poznání však byla dlouhá.

Vlastně začala už v mém dětství. Co si pamatuji, vždy jsem měla o pár kilo víc oproti svým kamarádům a spolužákům. Byla jsem tak terčem posměšků.

Moje sebevědomí bylo na bodu mrazu. Snažila jsem se aspoň dobře učit, abych si zasloužila pozornost. Poměrně dlouho jsem procházela se samými jedničkami, pro změnu jsem nebyla tlusťoch, ale šprtka.

Nenávidění se a neláska se samozřejmě později promítaly do mých vztahů. Tak moc jsem chtěla, aby mě měl někdo rád. Nechtěla jsem být sama. Vlastně jsem to ani neuměla. Neuměla jsem být sama se sebou.

Co myslíte? Koho jsem asi tak mohla potkat?

Máte pravdu. Někoho, kdo mě v mých pocitech utvrzoval, že vlastně za nic nestojím. A já se přitom tak snažila. Chodila jsem do práce, živila nás oba, bývalý manžel se k tomu moc neměl. O všechno jsem se starala já, výměnou za jeho nepříliš pěkné chování se ke mně.

Trvalo mi celkem dlouho, než jsem pochopila, že je nejvyšší čas odejít. Že je spíš už pět minut po dvanácté. Děti jsme spolu neměli, ti nahoře moc dobře věděli, že tohle nikam nevede. Jednoho říjnového dne bylo naše manželství rozvedeno.

 

 

Navenek jsem vypadala spokojeně, ale všechno prožité trápení se ukládalo hluboko ve mně.

Na jednu stranu se mi ulevilo, na druhou jsem to brala jako životní prohru. V naší rodině se nikdo nerozváděl.

Netrvalo dlouho a potkala jsem druhého manžela. Byla jsem spokojená, zdánlivě v pohodě a zanedlouho jsem zjistila, že čekám miminko.

 

Všechno probíhalo v pohodě a jedné listopadové neděle jsem zjistila, že je to tady. To jsem ještě nevěděla, co mě čeká, protože jsem měla načteno, že se na mě chystá nejkrásnější den v mém životě. To, že to nebude jen tak, jsem zjistila záhy.

Byla to pro mě jedním slovem hrůza. 

Od porodu, kdy se dcera narodila přidušená a mě ovládl neskutečný strach až po nekojení, vyčítavé pohledy, co jsem to za mámu, když ji krmím umělým mlékem. Rozjel se kolotoč sebeobviňování, výčitek a deprese.

Všechny tyto stavy vyvrcholily tím, že jsem si rozjela bulimii. Myslím, že v prvotní fázi to nebylo řešení mé postavy, ale toho obrovského stresu s novou rolí a situacemi, které jsem nedokázala zvládnout.

Vlastně první porod byl pro mě obrovský zlom.

A ten druhý, o osm let později, také. Narodil se syn, kterému v necelých dvou letech, skoro pět minut po dvanácté, diagnostikovali diabetes. Neuvěřitelný strach jestli přežije...

Kolotoč strachu, výčitek a pocitů viny, že svou roli maminky vůbec nezvládám...že to vlastně vůbec nezvládám. Za pár měsíců jsem odešla i z partnerského vztahu.

Události a okolnosti, které se nabalovaly, nastartovaly mou cestu práce na sobě, k možnostem alternativního léčení, ale i ke svobodě a finanční nezávislosti.

Před deseti lety do mého života vstoupila úžasná Žena, která se zabývala kineziologií a jako doplněk k ní používala Bachovy květové esence. Zamilovala jsem se do nich na první pokapání. Postupně jsem se s jejich pomocí prokapávám do pohody.

 

 

S jejich pomocí jsem si zpracovala hodně věcí – od přijetí sama sebe taková, jaká jsem, přes strach, pochybnosti, únavu, nervozitu, podrážděnost až k poučení se ze svých chyb a vykročení na novou cestu.

Učarovaly mi natolik, že jsem si udělala kurz Bachových esencí, ale to mi nestačilo. Začala jsem jejich sílu objevovat dál, intuitivně kombinovat a zkoušet jejich účinek na nejbližší rodině a kamarádkách. Rozhodla jsem se s nimi pracovat a pomáhat tak ostatním lidem.

Doslova mě celé pohltily. Vidím, že bachovky dokáží opravdu pomoci a to nejen na emocionální úrovni, ale i na fyzické, neb vše je propojeno a vše souvisí se vším.

Bachovy esence na míru připravuji pro ženy nejen z mého okolí, ale i z různých koutů republiky.

 

 

Jsem vděčná za to, kde jsem dnes. Ušla jsem dlouhou cestu, která byla místy samý kámen, ale stálo to za to. Dnes žiji život, jaký chci já a dělám práci, která mě baví, a je zároveň mým posláním.

Ráda Vás s esencemi blíže seznámím i na individuální konzultaci. Pokud teď prožíváte podobné pocity a strachy jako já kdysi, ukáži Vám, jak se můžete stejně jako já prokapat do pohody.

Nebojte se vykročit na cestu změny. Ráda budu Vaší průvodkyní.